10. 3. Tíha rána

Dnes ráno ses probudil
a všechna chuť přišla vniveč.
Dnešní ráno
ulepené, vleklé
sen hrubých doteků,
těžké
zcela mělké
ó, pane, jak mělké.
 
Vstaneš,
vedle není ženy,
před tebou není práce,
za tebou žádné žití
vše je v dálce,
ve vzpomínce...
 
Krátce
se snad ze stěn,
jenž bílou zejí prázdně,
něco line,
co nechceš,
aby jen tak plynně
ranním tepem líně
taky vešlo
v nekonečna pytel
jako všecko, všecko.
 
Tak skočíš
kvapným tempem
křičíš
na stěnu padneš
celou jí zboříš,
svalíš se
vedle cihel
ležíš
ječíš, dlouze ječíš
až zmlkneš.
 
Dnes ráno
se pytel zase naplnil.
Nekonečna ctitel
co chtěl by všecko
ukrást z pouzder věčnosti,
aby bylo na zemi lehko
se snad nově poučil?

 

10.2 A pak ses probudil

Můzy opěvovaly tvé jméno,
rozdmýchals' pařáty oheň noci.
Prýštila tvá ruka prýštila po papíře,
ideje, obrazy, sny až k nevíře.

Božský pramen cítil jsi, plamen,
koupal se ve vodě mořské koupal se oheň.
Andělé tančili, ďáblové kuli,
bůžci zemní křepčili, křovím se hemžili.

Tchýně tvá ponořená 
ve víně rudém zachmuřená
jiskřením mistrným jata,
srdce tvého hudbou zaujatá.

Srdce kolegy z práce přece srdce
pookřálo.
"Jaký chlapík, jaký básník!"
Radostí skáčeš výš, výše.

Duše.
chvěla se,
dychtila,
chtěla víc, více.
Napsal jsi dílo velké, 
oslavil své tělo vlhké.
Vášní prodchnul svoje smysly,
Nic nezůstalo nic ti v mysli.

Běžel jsi dál a dál
a dále, až do finále,
ulicí temnou probleskoval,
se smrtí se dohadoval.

Úsměvy žen vdaných i vdavekchtivých,
oči rozzářené oči padlých oči živých.
Obrysy, linie, oblouky, květy.
Život.

A pak probudil ses.
Nic neměl jsi nikdy z toho
a mít nikdy nebudeš.
Upsal ses ďáblu všednosti!

10.1 Nedělní manifest

Nic neuděláme a nic neřeknem

nikam nejdem ani nepudem

a mluvit budem jen doteky

za všechny ty dny vypětí

dnes budem se válet v posteli

kde od věčnosti nás nedělí

nic

10. Napsat báseň

Dnes ráno jsem se probudil

s divokou chutí
napsat báseň

Báseň náhodnou jako život
báseň definitivní jako smrt
báseň trýznivou jako coitus interruptus
báseň svobodnou a nenávratnou
jako jitro v němž se probouzíme
s divokou chutí napsat báseň

Ale musel jsem vstát a spěchat do práce
musel jsem být k dispozici
musel jsem být ve střehu
musel jsem být na výši
musel jsem se přít s telefonními skřítky
musel jsem poslouchat slova malomocná
musel jsem se usmívat když se mi chtělo
zařvat jako zvíře
a pak jsem musel spěchat domů
musel jsem zařídit nezbytné zbytečnosti
musel jsem zařídit zbytečné nezbytnosti
musel jsem uspat děti
na které nemám čas
musel jsem pomilovat ženu
na kterou nemám čas
musel jsem při tom myslet na život
na který nemám čas

musel jsem přitom myslet
na tu nenapsanou báseň

Jiří Žáček

9. 3. Tváře zimy

Bílá zima
jako nahá těla
když děti se se sněhem válí
v prostopášných hrách
voda se zemí tančí.
Uhněte se, roztaje
sněhuláci pláčí
zima zase do skrytosti kráčí.
 
Zas zima vnitřní
jako odlesk chladných těl.
Zemí kráčí mnozí lační,
jimž nedostává se hřejivých děl
života.
 
Jiná zima;
rozpálených krbů
pálivých omrzlin a nedokrvených těl.
Čte se pohádka, zní koleda
stromek svítí, padá jehličí
na podlahu.
 
Líná zima
vnitřních stavů
všude rozesetá brzká odpolední tma.
Jako tlama pojedených setkání
a promlčených úsměvů
ani neviděných.
 
Hlučná zima
chvějivých mrazů,
odpoutaných těl,
čekajících vřelých vzkazů
od přátel.
 
Zašlá zima
tajících časů
před obličeji zurčících klasů.
Teplá poledne, slunce svítí na záda
domem se line nová nálada
ozývá se jaro.

9.2 Zimná radosť

Zima, milá zimička,
zas mrznú mi tie líčka.
Vietor fučí, voda mrzne
chodník sťa ľad a obuv - sane.

Kde podejú sa veveričky?
A chudák srnky, ľahký cieľ.
Ja zabalený na vrstvyčky,
Aha sniežik, Wau a Jéj!

9.1 Je Advent

Je Advent, 

čas ztišení a očekávání,

čas nejdelších nocí a v nich teplo ohňů,

čas kachlových kamen a zapálených svíček

a srdcí planoucích pro Ducha svatýho,

srdcí planoucích pro světlo Tvé.

Je Advent

a na zemi konečně ticho,

měkký a nehybný vzruch absolutna,

mrazivý vzduch, co lidi zahání

zpět do svých domovů, zpět mezi své.

Je Advent

a skončí bolesti i utrpení,

zní z ticha dlouhé noci přislíbení,

noci, kdy skončí a započne se

všechno v svůj čas.

Je Advent 

a vše k tomu momentu spěje.

Nové zrození, nový čas

ve zde a nyní všechno se děje,

rodí se Kristus,

rodí se v nás!