Vol. 1
Někdy mám strach že prostě neuspěju
že mé jednání žene jen iluze
moje talenty že nemaj valnou cenu
a co víc že nenajdu co miluju
a toho kdo miluje mě
že když konečně naleznu svůj život
takový jaký - myslím - že má být
nezvládnu ho pěstovat a držet
nechám ho padnout
nebudu ho vidět
nebo jen ztratím víru, důvěru
nenajdu v správnou chvíli dosti síly
z lenosti nebudu tam, kde mám být
nebo mé umění či znalost
prostě nebude stačit
takový strach někdy mám
a v každé situaci je ho trochu
čeká jak jiskra tam za všemi věcmi
ve tmě kde si snad radši neposvítím
čeká až přijdu s lampičkou až k němu
jen aby vzplál a zcela mě znehybnil
takhle nějak čeká uvnitř mého těla
a já o něm tak vím
Vol. 2
Co ale nevím zda má to vůbec cenu
nořit se za ním do temna až k němu?
do pralesa kde co znám neplatí
do říše strachu mimo světlo dne
mimo civilizované způsoby
zda chci vůbec znát podoby toho strachu?
a kdyby ano kde najdu dost světla
když sama sotva vidím na cestu?
V takovém strachu je zřejmě třeba
mít spoleh na někoho kdo jsi nejsi ty
a kdo přec mluví a modlí se v tobě
kdo má víc světla a líp zná tvoje cesty
kdo provede tě a pomůže ti nést
a dokonce to břímě promění
namísto postupného prosvětlení
vlije řeku světla do pralesa tmy
Žádné komentáře:
Okomentovat