Proč moje samota není moje?
proč místo abych se oslovila
a zkusila navázat alespoň spojení
raději ve smyšlených situacích
rozmlouvám s přáteli i nepřáteli
s milenci láskami expříteli
a zejména nastokrát potkávám tebe
K tobě z minula a tobě z budoucnosti
utíkám - před svými pocity?
jsem sama vlastně v tvý přítomnosti
a víš co je na tom nejhorší?
že kdybys to teď nebyl právě ty
svou samotu věnuju komukoli
jen aby někdo byl v týhle roli
jen abych věděla že to skončí
Má samota musí mít jasný cíl
ospravedlní ji jen její konec
protože sama o sobě není ničím
samu o sobě o ni nestojím
jen jako prázdné však vyplněné
nedobrovolné zacílené
vznešené utrpení -
- třebas pro dobrou věc
a jen jako takovou ji ctím
obrácenou k budoucnosti
trpělivou a nadějeplnou
samotu co čeká na konec
samotu co musí brzy skončit
Ale kam mě Tvé cesty zavedou
když se teď Pane odvážím
nedat své samotě jasný cíl?
když nebude vznešeným utrpením?
když nebude kam se před ní schovat
nebo ve vnitřním rozhovoru s kým?
když budu sama jen se sebou?
Taková samota je mi tajemstvím