10. 3. Tíha rána

Dnes ráno ses probudil
a všechna chuť přišla vniveč.
Dnešní ráno
ulepené, vleklé
sen hrubých doteků,
těžké
zcela mělké
ó, pane, jak mělké.
 
Vstaneš,
vedle není ženy,
před tebou není práce,
za tebou žádné žití
vše je v dálce,
ve vzpomínce...
 
Krátce
se snad ze stěn,
jenž bílou zejí prázdně,
něco line,
co nechceš,
aby jen tak plynně
ranním tepem líně
taky vešlo
v nekonečna pytel
jako všecko, všecko.
 
Tak skočíš
kvapným tempem
křičíš
na stěnu padneš
celou jí zboříš,
svalíš se
vedle cihel
ležíš
ječíš, dlouze ječíš
až zmlkneš.
 
Dnes ráno
se pytel zase naplnil.
Nekonečna ctitel
co chtěl by všecko
ukrást z pouzder věčnosti,
aby bylo na zemi lehko
se snad nově poučil?