Můzy opěvovaly tvé jméno,
rozdmýchals' pařáty oheň noci.
Prýštila tvá ruka prýštila po papíře,
ideje, obrazy, sny až k nevíře.
Božský pramen cítil jsi, plamen,
koupal se ve vodě mořské koupal se oheň.
Andělé tančili, ďáblové kuli,
bůžci zemní křepčili, křovím se hemžili.
Tchýně tvá ponořená
ve víně rudém zachmuřená
jiskřením mistrným jata,
srdce tvého hudbou zaujatá.
Srdce kolegy z práce přece srdce
pookřálo.
"Jaký chlapík, jaký básník!"
Radostí skáčeš výš, výše.
Duše.
chvěla se,
dychtila,
chtěla víc, více.
Napsal jsi dílo velké,
oslavil své tělo vlhké.
Vášní prodchnul svoje smysly,
Nic nezůstalo nic ti v mysli.
Běžel jsi dál a dál
a dále, až do finále,
ulicí temnou probleskoval,
se smrtí se dohadoval.
Úsměvy žen vdaných i vdavekchtivých,
oči rozzářené oči padlých oči živých.
Obrysy, linie, oblouky, květy.
Život.
A pak probudil ses.
Nic neměl jsi nikdy z toho
a mít nikdy nebudeš.
Upsal ses ďáblu všednosti!
rozdmýchals' pařáty oheň noci.
Prýštila tvá ruka prýštila po papíře,
ideje, obrazy, sny až k nevíře.
Božský pramen cítil jsi, plamen,
koupal se ve vodě mořské koupal se oheň.
Andělé tančili, ďáblové kuli,
bůžci zemní křepčili, křovím se hemžili.
Tchýně tvá ponořená
ve víně rudém zachmuřená
jiskřením mistrným jata,
srdce tvého hudbou zaujatá.
Srdce kolegy z práce přece srdce
pookřálo.
"Jaký chlapík, jaký básník!"
Radostí skáčeš výš, výše.
Duše.
chvěla se,
dychtila,
chtěla víc, více.
Napsal jsi dílo velké,
oslavil své tělo vlhké.
Vášní prodchnul svoje smysly,
Nic nezůstalo nic ti v mysli.
Běžel jsi dál a dál
a dále, až do finále,
ulicí temnou probleskoval,
se smrtí se dohadoval.
Úsměvy žen vdaných i vdavekchtivých,
oči rozzářené oči padlých oči živých.
Obrysy, linie, oblouky, květy.
Život.
A pak probudil ses.
Nic neměl jsi nikdy z toho
a mít nikdy nebudeš.
Upsal ses ďáblu všednosti!
Žádné komentáře:
Okomentovat