9. 3. Tváře zimy

Bílá zima
jako nahá těla
když děti se se sněhem válí
v prostopášných hrách
voda se zemí tančí.
Uhněte se, roztaje
sněhuláci pláčí
zima zase do skrytosti kráčí.
 
Zas zima vnitřní
jako odlesk chladných těl.
Zemí kráčí mnozí lační,
jimž nedostává se hřejivých děl
života.
 
Jiná zima;
rozpálených krbů
pálivých omrzlin a nedokrvených těl.
Čte se pohádka, zní koleda
stromek svítí, padá jehličí
na podlahu.
 
Líná zima
vnitřních stavů
všude rozesetá brzká odpolední tma.
Jako tlama pojedených setkání
a promlčených úsměvů
ani neviděných.
 
Hlučná zima
chvějivých mrazů,
odpoutaných těl,
čekajících vřelých vzkazů
od přátel.
 
Zašlá zima
tajících časů
před obličeji zurčících klasů.
Teplá poledne, slunce svítí na záda
domem se line nová nálada
ozývá se jaro.