Kde ses to zase octl, můj synu?
Proč nyní pláčeš? po tom všem . . .
snad jsi zapomněl?
ne, ty věčně vzpomínající . . .
Kdy jsi mě prvně zasvětila do svých tajemství, Mnemnosyné?
do jakých dálek mě ještě chceš nořit?
abych viděl tolik strašného . . .
vždyť už to jednou zažil . . .
Jsme spolu, cožpak to nechápeš?
Již nechtějme býti na věčnosti souzení,
již nežádejme dalšího břemene . . .
Vysvoboďme pro jednou to věčné opakování!
Kolikrát už jsi tu byl?
na ostrově viny...
. . jen chvíli plav
neboj, nedívá se,
vždyť ti pomůžu . . .
Moře, dávné moře
proč jsi dopustilo první kroky?
A už písek zaznaménává stopy,
smyješ je snad znova?
Celé to naše lidství . . . samé kráčení . . .
ach, dávná vodo . . .
Žádné komentáře:
Okomentovat