1.1 Zbav nás od zlého

Už není kde a za koho se schovat

Rozbitá osůbka beze všeho svého
svíjí se v troskách bývalého chrámu
pustého a bezduchého chrámu
V těle je tma! A nelze rozlišovat

Zůstala jí jen v bolavym břiše
krvavá bodavá vzpomínka
že ani to tělo už s ní není
strávené nemocí a ublížením
ač duši ještě chtělo by se vznést

Nejde to snést nemůže to snést!

Je ještě dítě byla jen dítě!

Jak má vstát když zbyl z ní jenom stín?
Jak vstát když ani tělo není s ní?

V chrámu co Život prý dávno opustil
přesto přišla své duchy rozlišovat
Bez vlastní síly a zcela bez útěchy
beze všeho co jí kdy bylo její
troufá si ještě doufat ve smíření!

Tak své zoufalství změní v doufání
a troufá si bolest měnit v pokání!
vložit ji do rukou Krista na Kříži
a prosit o seslání Svatého ducha
prosit o věčné vnitřní obrácení

...

Neboť ten kdo se v sobě obrací
kdo se odvrátí i od svých hříchů
a sám sebe zachrání
ten jistě bude živ a nezemře 

(Ez, 18)