7.3. To, co je za tím vším

To první, když procitneš,

to poslední, když usneš.

Co tehdy v tobě dřímá?

Co vysíláš a co se ti vrací,

čím kráčíš dnem,

co drží tvůj krok,

co je to poslední, k čemu se uchýlíš,

kde končí tvoje myšlenky,

z čeho rostou tvé city,

co napájí tvé svědomí?

Běžný, milý den,

známí i neznámí lidé,

ulice, které znáš,

důvěrná podoba přírody.

To vše se děje,

to vše zde je.

Avšak, co to drží,

a co je za tím,

a kudy se nese linie

všech těch dní,

které byli, jsou a budou...

Je to v tobě?

Je to ve mně?

Je to v nás všech?

Či je to někdo něco cizí?

Důvěrně známé a tajemně neznámé...

Avšak cosi, co je za tím vším,

to musí nějak plápolat,

to nikdy nikdy nehasne,

ač déšť a chlad a noci stín

se snaží, 

abys neviděl,

abys to teplo necítil,

abys ztratil nitky spojení,

které i ve tmě tě domů dovedou.

Tedy,

co je za tím vším?

Tu otázku,

tu drž si jen seč můžeš

a nikdy

nikdy nepouštěj.