S vábením této Lásky a s hlasem toho Volání
Neustaneme ve zkoumání,
a až vše prozkoumáme,
dospějeme tam, kde jsme začali,
a poprvé poznáme to místo.
Neznámou bránou v paměti,
kdy poslední kout země, který zbývá objevit,
je onen, jenž byl na počátku;
u pramene nejdelší řeky
hlas skrytého vodopádu
a děti na jabloni,
neznámé, protože je nehledáme,
ale jen sotva zaslechnuté v tichu
uprostřed dvojí mořské vlny.
Teď rychle, tady, teď, vždy –
stav dokonalé prostoty
(jemuž je třeba obětovat cokoli)
a všechno bude dobré,
vše bude po všech stránkách dobré,
až se jazyky ohně složí
do dovršeného svazku ohně
a oheň s růží vjedno splynou.
Citováno dle překladu Jiřího Valji.
In: Pustina a jiné básně, Praha: Odeon 1967, s. 146–148.
Žádné komentáře:
Okomentovat